Aerifikace (z řeč. aḗr, vzduch, a z lat. facere, činit) je cílené provzdušňování, tedy přivádění vzduchu nebo čistého kyslíku do kapaliny, suspenze či pórovitého materiálu tak, aby se zvýšila koncentrace rozpuštěného O2 a vznikly aerobní podmínky. Používá se hlavně ve vodním hospodářství a biotechnologiích, např. v aktivačních nádržích čistíren odpadních vod, při úpravě pitné vody, v akvakultuře nebo při fermentacích, kde podporuje činnost aerobních mikroorganismů, nitrifikaci a oxidaci redukovaných sloučenin, současně může odstraňovat CO2, sirovodík a pachy odvětráním. Provádí se například jemnobublinnými difuzory, povrchovými aerátory nebo intenzivním mícháním. V pedologii se termín užívá i pro zlepšení výměny plynů v půdě. Blízké výrazy jsou aerace, provzdušnění a okysličování.
Příklady použití ve větách
V aktivační nádrži je aerifikace řízena podle koncentrace rozpuštěného kyslíku.
Při aerifikaci odpadní vody se zvyšuje účinnost biologického čištění a klesá tvorba zápachu.
Bez aerifikace by se v aktivovaném kalu rychle vyčerpaly zásoby kyslíku a proces by přešel do anaerobního režimu.
Intenzitu nitrifikace operátor reguluje aerifikací, tedy množstvím přiváděného vzduchu.
V projektu se počítá se dvěma aerifikacemi a následnou denitrifikací v jedné lince.