Aerogén (z řec. aér, vzduch, a přípony -gén ve významu vytvářející) je v chemii a technologii materiálů plynotvorný prostředek neboli nadouvadlo. Po přidání do směsi a spuštění reakce nebo po zahřátí uvolňuje plyn (např. CO₂, N₂ či H₂), který v tuhnoucí nebo tavené hmotě vytvoří jemné póry a sníží tak objemovou hmotnost výrobku. Aerogénem může být chemická látka rozkládající se za vzniku plynu (např. hydrogenuhličitany, azosloučeniny) i fyzikální nadouvadlo na bázi těkavých kapalin. Užívá se při výrobě pórobetonu, lehčených malt, pěnového skla, plastových a pryžových pěn. Volba aerogénu, jeho kompatibilita se směsí, teplota rozkladu a dávkování ovlivňují velikost buněk, pevnost, nasákavost i zdravotní a ekologická rizika rozkladných produktů. V méně častém užití označuje také zařízení, které generuje aerosol pro inhalaci nebo laboratorní měření.
Příklady použití ve větách
Do směsi na pórobeton přidali aerogén, aby se během tuhnutí vytvořila lehká pórovitá struktura.
Správné dávkování aerogénu je kritické, protože nadbytek plynu může zhoršit pevnost a nasákavost.
Při pilotním pokusu pracovali s aerogénem v práškové formě a sledovali, jak se mění velikost buněk.
Výrobce testoval nové aerogény, které uvolňují plyn až při vyšší teplotě zpracování polymeru.
V interní směrnici se mluví o aerogénech jako o jedné z hlavních proměnných při návrhu lehčených malt.