Agón (m., z řec. agṓn ἀγών „zápas, soutěž“) označuje ve starověkém Řecku veřejné soutěžní klání pořádané při slavnostech, sportovní, hudební i dramatické, popř. jednotlivý zápas v jeho rámci. Agóny měly pravidla, rozhodčí a cenu pro vítěze a byly důležitou součástí občanské prestiže i náboženského kultu, odtud i dnešní užití pro princip soutěživého střetu či rivality v kultuře, sportu nebo politice. V antických pramenech se často zmiňují panhelénské agóny, které přitahovaly účastníky z celého řeckého světa. V češtině se výraz užívá hlavně v kontextech antiky a kulturní teorie, např. u olympijských agónů. Nezaměňovat s agónií ve smyslu předsmrtného stavu., V teorii antického dramatu a literární vědě je agón ustálená část hry, v níž proti sobě stojí dvě postavy nebo sbory a v přísně vedeném dialogu předkládají protichůdné argumenty, čímž vyjevují konflikt hodnot a posouvají děj.
Příklady použití ve větách
V Delfách se každé čtyři roky konal hudební agón na počest Apollóna.
Nápis na podstavci sochy připomíná vítěze jednoho stadionového agónu.
V athénském kalendáři zabíraly agóny významné místo vedle náboženských obřadů.
Režisér pracoval s agónem jako s dramaturgickým motorem celé inscenace.
Badatelé píší o agónech mezi básníky, aby popsali jejich soutěž o vliv a originalitu.