Ahoj je neformální pozdrav užívaný při setkání i při loučení, typicky mezi lidmi, kteří si tykají, a působí přátelsky až familiárně. V mluvené řeči může fungovat i jako krátké „ozvání se“ na dálku nebo zahájení hovoru, v psaní pak jako uvolněný úvod e-mailu či zprávy. V češtině je pevně spjatý také s prostředím trampů, skautů a vodáků, kde se stal znakem sounáležitosti a neformálního stylu. Etymologicky se obvykle vykládá jako převzetí námořnického zvolání z anglického ahoy (často se uvádí i cesta přes němčinu), zatímco „latinská zkratka“ typu Ad honorem Jesu se hodnotí spíš jako populární, ale nejistá legenda.
Olga Strusková, 1950-: Ahoj, sochy : příběh Pomníku dětských obětí války Marie Uchytilové a Jiřího Václava Hampla v Lidicích, Spolek pro realizaci Pomníku dětských obětí války, 2000
Mirko Vosátka, 1911-2004: Vodáci, ahoj! ..., Toužimský a Moravec, 1940
Jonny, 1900-1967: Ahoj-láska : trampská veselohra se zpěvy o třech jednáních, Fr. Švejda, 1932
Vít Pokorný, 1965-: Ahoj mami. [1], Plejáda, 2009, ISBN 9788090436909