akeda (též akedah, aqedah, z heb. ʿaqedá ‚svázání‘) je označení biblického příběhu o svázání Izáka, kdy Abrahám na Boží příkaz připravuje syna k oběti, ale je na poslední chvíli zastaven a obětováno je zvíře jako náhrada (Gn 22). V judaismu představuje vzor krajní poslušnosti i důvěry a je důležitým liturgickým motivem, zvláště o svátcích Roš ha-šana a Jom kipur, kde se připomíná jako zásluha praotců. V křesťanské exegezi bývá akeda chápána typologicky jako předobraz Kristovy oběti a současně jako etická otázka vztahu víry, autority a lidského svědomí. Termín může označovat i celý okruh pozdějších rabínských a teologických výkladů, v nichž se řeší smysl zkoušky a hranice oběti. V moderní kultuře se používá i pro archetyp obětování potomků ve jménu vyššího cíle.
Příklady použití ve větách
V exegezi Genesis 22 se akeda často vykládá jako zkouška, která má zastavit lidské oběti.
Liturgické připomínání akedy na Roš ha-šana ukazuje, jak silně je příběh zakořeněn v židovské paměti.
K akedě se rabíni vracejí, když diskutují o poslušnosti, svobodě a odpovědnosti před Bohem.
Studenti měli za úkol porovnat akedu s jinými starověkými příběhy o oběti prvorozeného.
Některé romány pracují s akedou jako s obrazem generace posílané do války ve jménu vyššího cíle.