V lékařství jde o poruchu kinestetického vnímání, při níž člověk ztrácí schopnost rozpoznat probíhající pohyb vlastní končetiny nebo jiné části těla. Termín vychází z řeckého záporového a- a kinesis, tedy z představy „bez pohybu“, a obvykle souvisí s narušením propriocepce při neurologickém postižení.