Akinakes, podstatné jméno rodu mužského neživotného, je název pro krátký meč nebo dlouhou dýku užívanou v 1. tisíciletí př. n. l. v oblasti černomořských stepí (Skythové, Sarmatové) a v achaimenovské Persii. Zbraň byla obvykle oboustranně broušená, s rovnou čepelí asi 30 až 60 cm, někdy se středovým žebrem, a s pevnou záštitou. Čepel bývala železná, jílec a kování pochvy často bronzové či z drahých kovů. Nosila se v pochvě na opasku nebo na řemeni u boku a na perských reliéfech je akinakes častým atributem královy stráže a vysokých úředníků, takže sloužil i jako znak hodnosti a dar. V archeologii označuje také typologickou skupinu stepních dýk s charakteristickým tvarem jílce a zdobením. Slovo je převzato z řečtiny a patrně vychází ze staroíránského označení této zbraně. V češtině se používá hlavně v odborných textech o starověké zbroji.
Příklady použití ve větách
V hrobě skythského jezdce archeologové našli železný akinakes uložený u pravého boku.
Zdobení pochvy akinakesu naznačuje, že šlo spíše o odznak postavení než o běžnou polní zbraň.
Na reliéfu z Persepolis má strážce u pasu akinakes vedle luku a toulce.
S akinakesem na opasku působil herec v historickém filmu věrohodněji.
Ve vitríně ležely dva podobné akinakesy, které se lišily tvarem jílce i délkou čepele.