Akreditační (příd.) označuje to, co souvisí s akreditací, tedy s úředním či odborným postupem, v němž oprávněný orgán posuzuje a formálně uznává způsobilost instituce, pracoviště nebo osoby k určité činnosti a stanovuje podmínky, za nichž ji smí vykonávat. Užívá se zejména ve školství (akreditační řízení studijního programu, akreditační komise), u zkušebních a kalibračních laboratoří, certifikačních a inspekčních orgánů (akreditační požadavky, akreditační osvědčení) i ve zdravotnictví, kde se podle akreditačních standardů hodnotí kvalita a bezpečí péče. V diplomacii se mluví o akreditačních listinách při přijetí velvyslance. Výraz se odlišuje od slova akreditovaný, které popisuje výsledek či stav po uznání. Je odvozeno od slova akreditace, jež vychází z lat. accreditare přes fr. a angl. accreditation. Stylově jde o administrativní a odborný termín.
Příklady použití ve větách
Univerzita připravila akreditační spis pro nový navazující magisterský program.
Bez akreditačního osvědčení nesmí laboratoř vydávat výsledky měření pro státní dozor.
V akreditačním řízení hodnotitelé posuzují kvalifikaci vyučujících i dostupnost praxí.
Inspektoři ověřili shodu postupů s akreditačními pravidly a doporučili nápravná opatření.
Při akreditačních návštěvách se kontroluje dokumentace a řízení kvality pracoviště.