Z ř. a- jako zápor a z ř. mneme, paměť. V neurologii a klinické psychologii označuje poruchu paměťových funkcí, kdy je vybavování nebo ukládání informací oslabené až úplně selhává. Může se objevit po poškození mozku, ale někdy také v návaznosti na silnou psychickou zátěž. Typicky se popisuje retrográdní výpadek, při němž se člověk nedokáže rozpomenout na děje z období před začátkem potíží, a u některých pacientů se přidává i narušení práce se slyšenými slovy, takže hůře rozumějí mluvené řeči.
V přeneseném významu se tím myslí výrazné zapomínání nebo jakési vytěsnění minulosti, například když jednotlivec či společnost přehlíží dřívější zkušenosti a jedná, jako by se dřívější události nestaly.