Starověký řecký titul doložený v mykénském období, kterým se označovala nejvyšší autorita daného společenství, tedy vládce s politickou mocí a obvykle i s pravomocí ve vedení ozbrojených sil, často nadřazený menším místním vládcům. V pozdější řečtině jej v běžném užití postupně nahradilo označení basileus.