Teologicko‑filosofické označení pro lidskou duši uvažovanou po smrti jako existující bez těla, tedy mimo běžný biologický život. V aristotelsko‑tomistické tradici se často připomíná, že jde o neúplný způsob bytí člověka, protože člověk je chápán jako jednota duše a těla. Pojem se probírá v debatách o nesmrtelnosti, o tom, co duše může a nemůže bez smyslů, i o posmrtném stavu před dovršením lidské existence v budoucí obnově tělesnosti.