V medicíně, zejména v oftalmologii a neurologii, se tím myslí výpadek určité části zorného pole, takže postižený nevidí některý směr nebo oblast, i když může mít oko samotné bez zásadní vady. Nejčastěji vzniká při poškození zrakových drah, například na úrovni zrakového nervu nebo v týlní části mozku, a může být dočasný i trvalý. Označení má řecký původ, kde předpona a- vyjadřuje nepřítomnost a základ slova se vztahuje k vidění.