V běžném jazyce a v dramatice jde o protivníka nebo protisílu, která stojí v opozici k jiné postavě, skupině či záměru, často proti protagonistovi. Nemusí to být jen člověk, může jít i o instituci nebo nepříznivé okolnosti, které brání dosažení cíle.
V biologii, fyziologii a medicíně se tím míní činitel, který tlumí nebo obrací účinek jiného činitele. Typicky může jít o léčivo působící proti určitému receptoru či mediátoru, případně o funkčně protichůdné části organismu, například dvě větve autonomního nervového systému, z nichž jedna organismus spíše aktivuje a druhá podporuje klidové děje. Podobně se tak označují svaly pracující v páru, kdy jeden vykonává opačný pohyb než druhý, například ohýbač proti natahovači. Protikladem je agonista a v některých souvislostech se pojem blíží výrazu blokátor.
Ve stomatologii jde o zub v protilehlém zubním oblouku, který při skusu dosedá na daný zub a vytváří s ním kontakt při okluzi. Když jeden z této dvojice chybí, zub v protilehlé čelisti má tendenci se postupně vysouvat do uvolněného prostoru, což může narušit skus a zkomplikovat následnou protetickou rekonstrukci.