Z lat. appetere, vyjadřuje dychtivé usilování o něco, co člověk pokládá za přitažlivé nebo potřebné, tedy touhu, žádost a vnitřní hnací popud k dosažení cíle.
V biologii a medicíně se tím myslí chuť k jídlu, tedy subjektivní prožitek hladu a ochota přijímat potravu, která bývá ovlivněna například zdravotním stavem, psychikou i hormonální regulací.
Ve filozofii a teologické antropologii se tento latinský pojem užívá pro žádostivou složku lidské duše, která je zaměřena na vnímané dobro, a obvykle se rozlišuje rovina smyslová a rovina rozumová.