Porucha, při níž dochází k téměř úplnému vymizení prozodie, tedy nadsegmentových a paralingvistických složek řeči, které pomáhají udržovat a řídit kontakt v komunikaci. Postižený má narušenou schopnost prozodii vytvářet i jí porozumět, takže řeč ztrácí přirozenou melodii a intonaci, hůře pracuje s pauzami, tempem nebo důrazem a může být obtížné rozpoznat emoční zabarvení či rozdíl mezi otázkou a sdělením. Typickým výsledkem je nápadně jednotvárný, monotónní projev, který se může objevit například po neurologickém poškození, třeba po cévní mozkové příhodě.