V náboženském a duchovním pojetí jde o dobrovolné sebeomezování a zříkání se pohodlí či požitků, často spojené se skromným životem, půstem a důslednou sebekázní, aby se člověk mohl víc soustředit na vnitřní život a duchovní cíle.
V širším, nenáboženském smyslu označuje postoj, kdy člověk vědomě volí střídmost a zdrženlivost, tlumí své okamžité touhy a dává přednost jednoduchosti a dlouhodobým hodnotám před přepychem.