Podle některých psychologických autorů se u části lidí s astmatem může objevovat soubor rysů a způsobů prožívání, například výrazná úzkost a napětí s nepříznivými tělesnými projevy (zejména v oblasti dýchání a srdce), panické stavy, strach ze smrti či „zešílení“, pocity dušení a nedostatku vzduchu, neurovegetativní labilita, epizody derealizace, návaly horka nebo chladu, tlak, nepříjemné pocity či bolest na hrudi, pocity méněcennosti, pesimistický postoj k životu, přehnaná zdvořilost, nadměrná čistotnost a pořádkumilovnost až perfekcionismus a také zvýšená závislost na rodičích. V anamnéze se někdy uvádějí konflikty s matkou, která je popisována jako tzv. astmatogenní: má tendenci děti slovně odmítat, netoleruje křik (děti si pak mohou zvykat zadržovat dech) a zároveň na ně klade přehnané nároky na urychlený vývoj a bezchybnost, čímž je vede k perfekcionismu (tzv. anální charakter). Předpokládá se rovněž, že děti mohly být vtaženy do partnerských konfliktů rodičů, které rodina neuměla otevřeně řešit a spíše je popírala nebo navenek zlehčovala, dítě pak mohlo „unikat“ do nemoci. Rodinná komunikace je popisována jako nevěcná, rigidní a setrvávající v dlouhodobě negativních, nežádoucích až abnormálních vzorcích chování a prožívání. V některých popisech se také uvádí častější výskyt silného kouření v rodině.