Postoje lze chápat jako naučené dispozice hodnotit a následně i jednat vůči opakovaně se objevujícím podnětům, například lidem, skupinám, věcem, tématům nebo situacím, a to poměrně ustáleným způsobem. Tento způsob může být příznivý či odmítavý, případně smíšený a nemusí se vždy projevit navenek stejně silně. Postoje nejsou zpravidla vrozené, vznikají a proměňují se během ontogeneze v procesu socializace, tedy vlivem zkušeností, učení, nápodoby a kulturních norem. Výrazně je formuje sociální prostředí, protože jsou úzce propojené s tím, co je ve skupině považováno za přijatelné nebo správné, a často se stabilizují v přímé interakci s druhými. Na jejich podobu může působit i širší veřejný diskurz a média, obvykle však menší dopad mívají zdroje, které nejsou součástí každodenních vztahů. V sociální psychologii se také zdůrazňuje, že postoj zahrnuje složku poznávací, emoční i tendenci k určitému chování, přičemž může být vyjádřený vědomě i skrytě.