V botanice označuje situaci, kdy se rostlina rozmnožuje a své rozmnožovací útvary šíří hlavně vlastními silami, tedy bez přímé pomoci živočichů, vody nebo proudění vzduchu. Patří sem například plody, které po dozrání samy prasknou a semena mechanicky odmrští do okolí, i rozrůstání jedince pomocí podzemních oddenků nebo plazivých výběžků. Tyto způsoby obvykle vedou k rozšíření jen do blízkého okolí mateřské rostliny a v ekologii se řadí mezi formy samovolného šíření diaspor.