V biologii a medicíně jde o označení pro situaci, kdy buňka uvolní určitou signální látku a ta následně působí zpětně na buňku, která ji vytvořila (někdy i na bezprostředně stejné buňky téhož typu), takže si tím sama reguluje svou aktivitu, růst nebo specializaci. Tento princip buněčné komunikace je typický například pro některé cytokiny a růstové faktory a může vytvářet samoposilující regulační okruhy.