V biologii se tím myslí živý organismus nebo buňka, která si vlastní činností průběžně vytváří a obnovuje své součásti a tím si udržuje uspořádání i hranice vůči okolí.
V obecné teorii systémů jde o celek, jenž se sám organizuje a udržuje díky vnitřním procesům a zpětným vazbám, jeho proměny vycházejí hlavně z vlastní dynamiky a ne z přímého vnějšího řízení, koncept autopoiesis bývá spojován se jmény Humberto Maturana a Francisco Varela.
V sociologii, zejména u Niklase Luhmanna, označení pro společenský systém, který se sám reprodukuje tím, že komunikace navazuje na komunikaci a tím znovu vytváří své fungování i identitu.