Základ nebo podstava, na níž je něco vybudované, případně místo či zázemí, které slouží jako výchozí a opěrný bod pro další činnost.
V chemii látka s bazickými vlastnostmi, která se chová jako akceptor protonu nebo donor elektronového páru, reaguje s kyselinami za vzniku solí a obvykle zvyšuje pH vodných roztoků. V biochemii se tímto pojmem označují dusíkaté heterocykly v nukleových kyselinách, které se vzájemně párují a nesou genetickou informaci, například adenin nebo cytosin.
V matematice báze vektorového prostoru, tedy množina lineárně nezávislých vektorů, z nichž lze vyjádřit každý vektor daného prostoru. Počet prvků báze odpovídá dimenzi a umožňuje zavést souřadnicový popis.
Ve farmacii základní nosná složka lékové formy, do níž se disperguje nebo rozpouští účinná látka, typicky u mastí, krémů či gelů. Tento nosič ovlivňuje konzistenci přípravku, jeho stabilitu i rychlost uvolňování léčiva.