Binace (z lat. binatio, od bini „po dvou“) je v římskokatolickém kanonickém právu a liturgické praxi druhé slavení mše svaté týmž knězem v jednom kalendářním dni. Základní norma předpokládá, že kněz celebruje nejvýše jednu mši denně, protože každé slavení má být plnohodnotné a není chápáno jako mechanické opakování. Binace je proto výjimka, kterou může povolit diecézní biskup či jiná příslušná autorita, zejména o nedělích a svátcích, při nedostatku kněží nebo když je třeba zajistit bohoslužby ve více farnostech či kostelích. Běžné jsou výrazy binační mše a binační povolení a řeší se i otázka mšních úmyslů a časového rozvrhu celebranta, přeneseně odborné označení pro dvojí provedení téhož úkonu.
Příklady použití ve větách
Kvůli nedostatku kněží v okolí získal farář od biskupa povolení k binaci.
Rozpis nedělních bohoslužeb počítá s binací, protože jedna mše je ve městě a druhá na filiálce.
Při binaci je důležité dodržet předepsané přestávky a nepřetížit celebranta.
V kurzu kanonického práva jsme probírali, kdy lze binaci spojit s přijetím mšního úmyslu.
Bez binace by se o svátcích nepodařilo sloužit mši ve všech kostelích diecéze.