Bioimpedance (též bioelektrická impedance) je elektrická impedance živých tkání, tedy míra toho, jak biologický materiál brání průchodu velmi slabého střídavého proudu, obvykle vyjádřená v ohmech. Je to komplexní veličina zahrnující rezistanci (vodivost tělních tekutin) i reaktanci danou kapacitním chováním buněčných membrán, někdy se hodnotí i fázový úhel. Bioimpedance závisí hlavně na množství vody a iontů a na frekvenci signálu, proto se liší mezi svalem, tukem a krví a mění se při dehydrataci, otoku či zánětu. V praxi se měří elektrodami na kůži a z výsledků se pomocí modelů odhaduje tělesné složení (celková tělesná voda, beztuková a tuková hmota) nebo se sleduje stav pacientů například při dialýze. Výsledek je nepřímý a vyžaduje standardizované podmínky.
Příklady použití ve větách
Bioimpedance se u zdravého člověka mění podle hydratace a teploty končetin.
Při měření bioimpedance sportovců se často kontroluje, zda před testem nepili velké množství vody.
K bioimpedanci se v reportu často uvádí i fázový úhel.
S bioimpedancí lze v ambulanci rychle sledovat změny otoků u pacientů se srdečním selháním.
Při bioimpedancích měřených na více frekvencích se lépe odlišuje voda uvnitř a mimo buňky.