Etymologicky z l. bis a l. polus. Vyjadřuje vlastnost něčeho, co je uspořádáno do dvou protilehlých pólů nebo má dvě jasně oddělená zakončení, typicky v technice či fyzice.
V biologii a anatomii se tím popisují struktury nebo buňky se dvěma hlavními výběžky, které obvykle vystupují proti sobě, příkladem mohou být některé typy neuronů.
V klinickém kontextu se výraz používá také pro jevy chápané jako „dvojpólové“, například u poruch nálady, kde se střídají dva krajní stavy, nejčastěji depresivní a manické či hypomanické období.