Britský dětský psychiatr a vývojový psycholog, který v druhé polovině 20. století zásadně ovlivnil pohled na rané vztahy dítěte. Je spojován hlavně s teorií attachmentu, tedy s myšlenkou, že dítě si k pečující osobě vytváří citové připoutání, jež mu poskytuje pocit bezpečí a později formuje očekávání od mezilidských vztahů. Upozorňoval, že dlouhodobé narušení této vazby nebo opakované odloučení mohou souviset nejen s psychickými obtížemi, ale někdy i s tělesnými projevy stresu. Jeho závěry se promítly do praxe v nemocnicích a v sociálních službách a inspirovaly také přístupy ve výchově a ve škole. Na rozvinutí a empirické ověřování navázala americká psycholožka Mary Ainsworth, mimo jiné známá postupem Strange Situation a popisem různých stylů připoutání.