V terminologii výbušnin jde o přídavné označení pro zkušební postup, kterým se posuzuje tříštivý a drtivý účinek detonace, a také pro výbušné látky s vysokou brisancí. Takové nálože při výbuchu vytvoří velmi prudký krátkodobý ráz a silnou tlakovou vlnu, takže dokážou výrazně rozrušovat a lámat okolní materiál, přičemž rozhodující není jen celková energie, ale i rychlost jejího uvolnění.