Český univerzitní učitel filozofie a pedagogiky z období přelomu 19. a 20. století, považovaný za jednu z výrazných osobností rané domácí psychologie. Zabýval se mimo jiné psychologií řeči a systematickým pozorováním dětského projevu, například ve hrách a kresbách, a popisoval, jak se u dítěte postupně utváří myšlení i mravní usuzování. Pomáhal prosadit myšlenku organizovaného studia dítěte, stál u vzniku odborného sdružení zaměřeného na tuto oblast a podnítil založení specializovaného pedologického pracoviště v Praze. Jeho práce přispěly k užšímu propojení pedagogické praxe s empirickým psychologickým výzkumem.