Termín odvozený z l. calor (teplo) a z řeckého metron (míra) označuje měření tepla a změn tepelné energie v určité soustavě. V praxi se používá ke kvantifikaci toho, kolik tepla se při dějích jako jsou chemické reakce, rozpouštění nebo fázové přeměny uvolní či spotřebuje, a umožňuje z toho odvozovat například reakční teplo, entalpii nebo tepelnou kapacitu.
V medicíně a fyziologii jde o metodu pro určení energetického výdeje organismu, například při klidu nebo při zátěži. Lze ji provádět přímým záznamem produkovaného tepla, častěji se však využívá nepřímá kalorimetrie, kdy se spotřeba energie odhaduje z dýchacích údajů, hlavně podle spotřeby kyslíku a někdy i podle produkce oxidu uhličitého.