Relativně stálá složka osobnosti, kterou lze chápat jako morální a hodnotové jádro psychiky. Její základ tvoří svědomí, tedy vnitřně přijatý systém norem a pravidel, podle něhož člověk reguluje své chování a také sám sebe posuzuje. Navenek se projevuje typickými, opakujícími se způsoby jednání i prožívání ve vztahu k lidem a společnosti, k povinnostem, k hodnotám i k sobě samému, a proto se často popisuje pomocí povahových rysů, například mírou poctivosti nebo odpovědnosti. Tyto projevy bývají hodnoceny podle hledisek používaných třeba ve výchově, což některé psychology vede k tomu, že takový pojem považují za příliš normativní pro empirickou vědu, zatímco jiní jej naopak vykládají velmi široce, někdy téměř jako označení osobnosti obecně. V běžné řeči se navíc tento termín spojuje hlavně s „dobrými“ mravními vlastnostmi, kdežto odborné pojetí zahrnuje i méně žádoucí dispozice a nemusí být omezeno jen na etické hodnocení. Blízkým synonymem bývá povaha a na rozdíl od temperamentu se tato složka obvykle více utváří socializací, učením a dlouhodobou seberegulací.