V pojetí Immanuela Kanta má člověk charakter tehdy, když jedná podle pevných zásad, takže je možné s určitou jistotou očekávat, jak se zachová. Nejde o reakce řízené instinkty nebo okamžitými popudy, ale o rozhodování vycházející z vůle a rozumem přijatých pravidel jednání. Kant tuto myšlenku rozvíjí v díle Antropologie z pragmatického hlediska a spojuje ji se schopností sebeovládání a řízení se mravním zákonem.