Pedagogický směr, v němž se k učení a formování postojů záměrně používá film, tedy filmové příběhy, postavy a situace, které mohou vyvolat silnou zkušenost a podnítit reflexi. Navazuje na tradici metod práce s literaturou známých z bibliopedagogiky a biblioterapie, často včetně společného sledování a následné řízené diskuse.