Výraz odvozený od lat. cohaerere, doslova „držet pohromadě“ a „navazovat na sebe“. Označuje stav, kdy jednotlivé části tvoří ucelený celek a dávají smysl jako jedna soustava, tedy vnitřní soudržnost a návaznost.
V logice a filozofii se tím míní konzistence souboru tvrzení: jednotlivé výroky se vzájemně podporují, jsou slučitelné a celek nepůsobí rozporně.
V jazykovědě a stylistice jde o smysluplnou provázanost textu, kdy věty a odstavce na sebe přirozeně navazují a čtenář snadno sleduje hlavní myšlenku.
Ve fyzice, zejména v optice, popisuje koherenci vlnění, tedy do jaké míry si dvě vlny udržují stálý fázový vztah, což se projeví například při interferenci.