Ve filozofii jde o pojem vyjadřující vnitřní tendenci bytosti nebo věci uchovat si vlastní existenci a pokračovat ve svém bytí, často spojovaný se Spinozovým výkladem jako základní hybná síla jednání.
Obecně lze chápat jako princip sebezáchovy, tedy přirozený sklon organismu nebo člověka udržet život a stabilitu svého fungování, vyhledávat podmínky pro přežití a vyhýbat se tomu, co jeho existenci ohrožuje.