V filozofii a v běžném myšlení jde o klidné, soustředěné rozvažování nebo vnitřní nahlížení, při němž člověk bez spěchu pozoruje své myšlenky a to, co se děje, a snaží se dojít k porozumění spíše vhledem než okamžitým soudem. Může zahrnovat i citlivé naladění na druhé a na situaci, podobně jako u moderních technik všímavosti využívaných ke zklidnění a práci se stresem.
V náboženské a zvláště křesťanské tradici označuje tichou meditativní modlitbu, která stojí na ztišení a usebrání, bez mnoha slov a prosby. Důraz je na vnitřním obrácení se k Bohu a na setrvání v jeho přítomnosti, což bývá kladeno do protikladu k vita activa.