V křesťanské, zvlášť katolické tradici se contritio chápe jako velmi hluboká kajícnost a zármutek nad vlastním hříchem, který pramení z lásky k Bohu a zahrnuje rozhodnutí změnit život a napravit škody. V morální teologii se často odlišuje od attritio, tedy nedokonalé lítosti, jež je více založená na strachu z následků.
V obecném užití může označovat silný prožitek viny a vnitřního znepokojení, kdy člověk sám sebe hodnotí kriticky a cítí potřebu své jednání odčinit nebo napravit.