Destituce (z lat. destituere, zbavit, odsunout) je formální akt, jímž je osoba proti své vůli zbavena úřadu, funkce, mandátu nebo hodnosti rozhodnutím příslušné autority. Nejčastěji jde o nucené odvolání jako kárné, správní či soudní opatření a bývá spojeno se ztrátou pravomocí, služebních výhod, případně i s degradací nebo zákazem dalšího výkonu činnosti. V češtině je výraz stylově knižní, místy i archaický, a častý hlavně v úředních, vojenských a církevních textech či v historických popisech mocenských převratů, kde zdůrazňuje sankční a definitivní povahu zásahu. Ustálená spojení jsou destituce z funkce, destituce úředníka nebo destituce faráře. V běžné řeči se nahrazuje slovy sesazení, odvolání či zbavení funkce. Odlišuje se od rezignace, která je dobrovolným vzdáním se funkce. Slovesem je destituovat.
Příklady použití ve větách
Destituce ministra byla zdůvodněna porušením zákona o střetu zájmů.
O destituci soudce rozhoduje kárný senát po veřejném projednání.
Noviny přinesly podrobnosti destituce ředitele školy, který falšoval účetnictví.
K destituci z funkce může dojít i bez trestního rozsudku, pokud to umožňuje služební předpis.
Po několika destitucích v diecézi se zpřísnila kontrola nakládání s církevním majetkem.