Odchylky v chování a prožívání, které ještě nemají povahu závažné ani trvalé poruchy chování nebo poruchy osobnosti. Mívají přechodný charakter a jsou částečně až zcela reverzibilní. Jde o vývojově nepřiměřené (dysontogenetické), avšak nepatologické a bezdefektní psychosomatické stavy, jež se projevují způsoby chování a prožívání, které okolí (případně i sám jedinec) hodnotí nepříznivě. Vznikají multikondicionálně a polyetiologicky, což vyžaduje komplexní, osobnostně zaměřenou diagnostiku i odpovídající nápravu. Pomoci lze psychologickými postupy i speciálně pedagogickým či léčebně pedagogickým vedením rodičů, učitelů a vychovatelů. Těmito hraničními jevy mezi normou a patologií se zabývá patopsychologie, sleduje i psychické průvodní faktory, které se podílejí na vzniku, průběhu a důsledcích životní nedostačivosti, aniž by šlo o duševní abnormalitu. Z výchovného hlediska jsou obzvlášť náročné kombinované závady, poruchy a vady (např. souběh slepoty a hluchoty, poruch hybnosti a řeči, intelektu a chování apod.). Pro volbu správného individuálního přístupu, pobídek, stimulace, motivace a aktivace dítěte je nutné nejprve vyjasnit typ osobnosti, jiné postupy se uplatní u dětí se zakomplexovanou osobností, jiné u žáků se sníženými či disharmonickými mentálními schopnostmi, u dětí s lehkou mozkovou dysfunkcí, u neurotických či psychopatických žáků apod. Kladné postoje a vlastnosti osobnosti je proto třeba utvářet diferencovaně podle typu obtíží.