V buněčné biologii termín pro stav v telofázi mitózy, kdy se genetický materiál po rozchodu chromozomů uspořádá do dvou samostatných spirémových vláken, čímž se zakládají vznikající dceřiná jádra a postupně se obnovuje jaderná struktura. Název vychází z řec. dis a speirema ve významu svinutého vlákna.