Způsob uvažování s narušenou nebo nedostatečně uplatněnou logikou, kdy se myšlenky skládají nepřehledně a člověk z nich vyvozuje málo podložené, někdy i vnitřně rozporné závěry. V psychopatologii se tím označuje chybné usuzování blízké paralogii, typicky s nepřesnou argumentací a přehlížením logických vazeb mezi premisami a výsledkem.