Při posuzování druhého člověka se do samotného vnímání promítá předem vytvořené očekávání, jak se asi zachová a co bude prožívat. Tato anticipace pak řídí pozornost a způsobí, že si vybíráme hlavně podněty, které se s očekáváním shodují, zatímco jiné snadno přehlédneme. Zároveň se mění i interpretace a následné hodnocení týchž informací, protože je vykládáme prizmatem původního předpokladu. Jde o kognitivní zkreslení příbuzné potvrzovacímu zkreslení a může posilovat prvotní dojem nebo stereotypy.