Fyziologická strategie, při níž je tělesná teplota živočicha určována hlavně teplotou okolí. Organismus ji reguluje převážně změnami chování, například volbou místa s vhodnějším ohřevem či ochlazením nebo úpravou polohy těla, a obvykle tak spotřebuje méně energie na tvorbu vlastního tepla než endotermní druhy.