Z latinského emanare, tedy vycházet ven, označuje děj, kdy něco z určitého zdroje uniká do okolí, například vytéká, šíří se nebo se vyzařuje.
V metafyzice a náboženské filozofii jde o pojem pro odvozování nižších úrovní bytí z prvotního základu, přičemž tento původní princip zůstává nevyčerpaný.
V přírodních vědách se tím dříve mínil radioaktivní vzácný plyn vznikající jako produkt rozpadu některých těžkých prvků, který se může uvolňovat z materiálů a při hromadění v uzavřeném prostředí představovat zdravotní riziko.