Typ osobnosti, u něhož jsou formování, vývoj i aktuální podoba rysů vysvětlovány hlavně vnitřními příčinami, tedy vrozenými dispozicemi a biologickou konstitucí, případně stabilními neurofyziologickými mechanismy, zatímco působení vnějšího prostředí se považuje za méně rozhodující. V psychologii a klinické praxi se tím obvykle zdůrazňuje převaha endogenních vlivů nad exogenními.