básnická a řečnická figura, při níž se poslední slovo nebo skupina slov jednoho větného celku (věty, verše, sloky) opakuje na začátku celku následujícího. Jde o specifický typ opakování, který vytváří zvukový i významový můstek mezi jednotlivými částmi textu, čímž posiluje jeho kohezi a rytmus. Tato stylistická figura se využívá především v poezii, rétorice a umělecké próze, kde slouží k zdůraznění určitých myšlenek, vytvoření gradace nebo zesílení emocionálního účinku sdělení. V literární teorii se epanastrofa řadí mezi figury založené na opakování (vedle anafory, epifory, epizeuxis aj.) a její název pochází z řeckého epanastrophē, což znamená obrácení zpět nebo návrat. Příkladem epanastrofy může být verš F. L. Čelakovského: „Střela ta se zaryla v bílá ňadra, v bílá ňadra prvního Tatařína.“