V jazykovědě a stylistice označení pro zvukovou líbivost řeči, kdy se hlásky a slabiky řadí tak, aby celek působil harmonicky a příjemně. Vychází z řec. eu ve významu dobře a fone jako hlas, protipólem bývá kakofonie.
Ve foniatrii a otorinolaryngologii termín pro běžný, fyziologicky správný zvuk hlasu bez chrapotu a dalších odchylek, často uváděný při posuzování hlasových poruch.