příd. (od l. exter(us) vnější a l. capere přijímat) označuje smyslové a nervové děje založené na podráždění receptorů orientovaných k zevnímu světu, tedy na vnímání podnětů přicházejících z okolního prostředí. Jde například o signály zachycené kůží nebo některým ze specializovaných smyslů, a obvykle se tím vymezuje proti vjemům vznikajícím uvnitř organismu.