V psychologii osobnosti jde o heteropunitivní styl zvládání frustrace: při chybě nebo neúspěchu člověk připisuje příčinu převážně vnějším okolnostem, snadno obviňuje druhé a jen nerad uznává vlastní podíl na situaci. Typická je konfrontačnost a sklon reagovat útokem, takže se častěji dostává do sporů a může působit chladně až nepřátelsky. Zároveň mívá nadsazené sebehodnocení, které nemusí odpovídat reálnému výkonu, a slabší seberegulaci, proto jedná impulzivně a prosazuje své názory bez větší autocenzury. Často usiluje o převahu a uznání, mohou se objevovat narcistické rysy a obranné mechanismy jako projekce. V diagnostice reakcí na frustraci (např. Rosenzweig) se tento směr popisuje jako agrese a výčitka zaměřená navenek.