Stav, kdy má vyšetřovaná osoba ve skutečnosti přítomné onemocnění nebo jinou relevantní odchylku, ale zvolený test či vyšetření vyjde jako negativní, takže se problém nezachytí a může dojít k mylnému uklidnění. Často to souvisí s omezenou citlivostí metody, nevhodně odebraným vzorkem nebo příliš časným stadiem potíží.
Ve statistice a při binárním rozhodování jde o situaci, kdy systém vyhodnotí případ jako negativní, přestože realita je pozitivní. Tento omyl se popisuje jako chyba II. druhu a projeví se například poklesem citlivosti, tedy schopnosti zachytit skutečně pozitivní případy.