Ve výtvarném umění označení pro tvorbu, která vychází z viditelné skutečnosti a zobrazuje rozpoznatelné postavy, věci nebo prostředí, typicky na rozdíl od čistě abstraktních směrů.
V hudebním kontextu se vztahuje k použití figurace, tedy k práci s ozdobnými a doprovodnými tónovými obrazci, například běhy nebo arpeggii, které utvářejí charakter určitého úseku skladby.